पत्र...
"पत्र...."
पेनाने नाही तर
आसवांनी लिहलेलं...
एक पत्र आहे तुझं,
मी जपूण ठेवलेलं...
धूळ होती थोडी,
आणि मळकटलेला कागद...
हाताने पूसून त्याला
उचललं मी अलगद...
वाचलंय मी ते कितीदातरी,
पण पुन्हा वाचावसं वाटलं...
आठवणींच्या त्या गावात
पुन्हा धुकं दाटलं...
त्यात शब्द होते मोजकेच;पण
भावना मात्र ठासून भरलेल्या...
एवढ्याशा त्या तुकड्यात,
साऱ्या आठवणी दडलेल्या...
प्रत्येक वेळी वाटतं,
फाडून टाकावं याला...
जळजळत्या त्या अग्निकुंडात,
जाळून टाकावं याला...
बुध्दी "हो" म्हणते याला,
पण मन मात्र "नाही" म्हणते...
दरवेळी प्रमाणे यावेळीही,
मला मनाचेच ऐकावे लागते..."
-अभि
Kya baat...
ReplyDeleteMast
ReplyDeleteSundar... 👌
ReplyDeleteMr Pawar nice yaar
ReplyDeleteKhup mast poem ahe abhijeet... Nice
ReplyDeleteMast
ReplyDeleteEkdum masta
ReplyDeleteSurekh lihilay..chan.!!!👌
ReplyDeleteKadhi asa asat asa vatat pan nahi pan vachala ki eka kshani manat vichar yeto.. asa pan asu shakat... busy life madhe itaka n asa vichar karayala time nahi milat .. pan asa kahi chan vachal tar kharach te mala vichar karauala bhag padat... n tya mule swatala olakhayala n samajayala kharach vel dena he garajech ahe asa vatat..
ReplyDeletenice bhava
ReplyDeleteMast abhi
ReplyDeleteTe patra jamal tar nakki japun thew karan japayachi hi sandhi pratyekala milatech as nahi
ReplyDelete